Recenze: Ódinovo dítě

 

Autorka: Siri Pettersenová
Přeložila: Jitka Jindřišková
Název: Ódinovo dítě
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2016
Počet stran: 559
Díl v sérii: 1. (Havraní kruhy)
Žánr: fantasy, young adult
Věková skupina: 15 +

Anotace

Představ si, že ti chybí něco, co všichni ostatní mají. Něco, co dokazuje, že patříš do jejich světa. Něco tak důležitého, že bez toho nejsi nikdo. Jsi jen nákaza. Pouhý mýtus. Člověk.
Hirka se ve svých patnácti letech dozvídá, že je Ódinovo dítě — bezocasá stvůra z jiného světa. Opovrhovaná, obávaná a pronásledovaná.
Někdo si však nepřeje, aby její tajemství vyplulo napovrch, a hodlá toho docílit všemi prostředky. Hirka, jíž jde náhle o život, musí uprchnout. Existují však nebezpečnější stvoření než Ódinovy děti a Hirka není jediná, kdo prošel bránou mezi světy…
První díl úspěšné norské fantasy trilogie Havraní kruhy inspirované severskou mytologií je nejen skvěle gradovaným dobrodružstvím, ale také příběhem o touze po spravedlnosti, o nebezpečí slepé víry a právu či odhodlání vést druhé.

Recenze

Ódinovo dítě má netradiční obálku, která určitě zaujme na první pohled. Na světlem podkladu se rýsuje useknutý ocas, jenž v určité části příběhu hraje roli. Pod přebalem se však skrývají runy s červeným hřbetem. Kniha svou tloušťkou působí jako pořádné sousto, které nemusí strávit každý. K tomu disponuje vlastní záložkou, což je příjemný bonus.

Příběh nás zavede do smyšleného světa Ymsland (Proč to ve mě evokuje Island?). Hlavní role zde patří Hirce, dále udatnému bojovníkovi Rimemu a v neposlední řadě se tu objevuje záporák Urd, jenž přináší jiný úhel pohledu – politický a trochu záhadný. Co se týče postav, všechny jsou vykresleni bravurně. Sice jsem se s nimi nedokázal sžít a zprvu mě bavil pouze Urd, ale časem jsem jim přišel alespoň trochu na chuť. Více než charakteristické znaky jednotlivých postav, je čtenáři podsouvána jejich myšlenková problematika.

„Do Slokny, co vlastně jsi?  Nejsi přízrak. Ani dítě slepých. Jsi jen znetvořené?“  Přetočil dítě na břicho a přejel rukou podél páteře až do míst, kde měl být ocas. Jsi plíseň.

Hirka, bezocasá, zeměslepá, Ódinovo dítě a Vidoucí ví, co ještě všechno. Dívka, která nepatří do světa, v němž vyrůstala a je nucena po patnácti letech nevědomosti čelit pravdě. Naopak Rime se nevydává cestou, která mu byla souzena už od narození a stává se vraždícím nástrojem v rukách Rady, jíž měl být členem. Pak je tu Urd, otcovrah, černá ovce, která se díky své lstivosti stává členem Rady. Snaží se dosáhnout svých cílů a vše mu do jisté míry vychází.

Knihu bych jedním slovem shrnul jako popisnou. Čtenář se zdlouhavým popisům okolí, místností a pocitů postav nevyhne, ale i přesto se příběh dobře čte a na prvotinu jde o výborně napsané literární dílo. Jen některé nicneříkající pasáže se v knize svým způsobem opakují. Mnohokrát jsem měl pocit, že čtu to samé už minimálně po páté. Navíc první polovina knihy pro mě byla nezáživná. Příběh se nikam neposouval a točil se kolem jakéhosi rituálu, který v určitém věku musí podstoupit snad každý obyvatel onoho světa. Od druhé poloviny (přesněji od kapitoly „Obřad“) se všechno dává do pohybu. Jenže ani tak si kniha neudrží gradující napět, děj se rozmělňuje a konec je spíš ne moc záživnou záležitost.

Ačkoliv Ódinovo dítě spadá do kategorie Young Adult, dodal bych, že se zde objevuje pár pasáží, které nejsou úplně pro děti. Celkově ani styl výpravy se v tom duchu nenese. Najdeme tu romantická zápletka, ale není stavěna nad samotný příběh, spíše lehce upozaděna, za což autorku chválím.

Jednou rukou zvrátil její hlavu dozadu a druhou se propracovával mezi stehna. Studenými prsty se chystal vniknout tam, kam Hirka dosud nikdy nikoho nevpustila.

Co se žánru fantasy týče, objevuje se v knize podivná Síla (Proč mě napadly Star Wars?), což je asi jediná nadpřirozenost, pokud nepočítám Slepé, v celém fantasy světě. Nachází se zde i různá božstva, mýtické příběhy a tajemné brány do jiného světa, nebo světů? Pod pokličkou bublá vzpoura těch, kteří jsou proti vládě Rady. Odkrývají se šokující tajemství, příběhy a intriky. Některé otázky však zůstávají nezodpovězeny. Odkud se vzala Hirka a jaký je svět, z něhož přišla.

A teď k dialogům, občas jsem měl pocit, že hrdinové na svůj věk působili až moc moudře. Nepřišlo mi, že by Hirka měla takovou životní zkušenost a modrost, aby mohla radit Rimemu s tím, co má dělat a jak by měl hledat svou životní podstatu, když ona sama neví, kým je. Nevím, třeba jsou holky z jiného světa rozumově a duševně více posunuty.

Co mě zklamalo, že anotace sice zní skvěle. Od příběhu jsem očekával jistou stísněnost, trochu více toho fanatismu, co se mýtu o Ódinově dítěti týče. Vůbec jsem to tam nepociťoval. Všichni kolem Hirky byli celkem klidní. Nebáli se plísně, která byla s jejím druhem spojována, alespoň ne v takové míře, aby to čtenář pocítil na vlastní kůži.

Závěrem bych řekl, že příběh není špatný a zdaleka není tuctový. Sice se nevyhneme klišé, v němž je dívka a její rytíř na bílém koni, ale alespoň hlavní hrdinka není nemohoucí panna v nesnázích a neřeší pouze své sexuální touhy. Disponuje lečivými dovednostmi a občas o sobě utrousí nějakou tu kousavou poznámku.

Přiblížil se. Byl velký. Větší než onen strážný. Tmavé mastné vlasy měl ulíznuté dozadu. Polkla. „Nejsem jako ty. Jsem Ódinovo dítě! Jestli se mě dotkneš, zplesnivíš!“

Knihu bych doporučil převážně fanouškům fantasy. Určitě není vhodná pro úplné začátečníky. Nejvíce si však budou libovat ti, kteří mají rádi zdlouhavé popisy. Autorka sice nevysvětlí všechno do podrobných detailů a průběh není zcela plynulý, ale rozhodně jde o dobrou knihu, která dokáže zaujmout. Kromě překlepu na straně 331 jsem si nevšiml žádné výraznější chyby v textu.

Moje hodnocení: 7/10

2
Komentujte

avatar
1 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors
Martin ŠlatSylva Šantorová Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Sylva Šantorová
Host
Sylva Šantorová

Takže plusy a minus tak 50/50 🙂