Cesta za úsměvem – Trhání zubů (část 1.)

 

Pohodlně se usaďte, poněvadž tento příběh je pravda a více než pravda. Bude delší, a proto ho rozdělím na několik částí. Bude se týkat nepříliš oblíbeného tématu – zubař a trhání zubů. Jestli už teď máte špatný pocit a svírá se Vám žaludek, věřte, že tenhle příspěvek není pro slabé povahy a nejspíš byste měli přestat číst.

Jako spousta lidí, do jistého věku jsem měl panický strach navštěvovat zubaře (už ani nevím proč), což moji rodiče tolerovali a nebrali mě k němu, pokud to vážně nebylo nutné (což nebylo). Jenže dětství a puberta je dávno pryč. V hlavě mě dlouhodobě hlodala myšlenka, že musím něco s těmi zuby udělat. Chtěl bych se smát, aniž bych se nebál cenit zuby. A že je mám opravdu křivé.

Rozhodl jsme se, že ve své blízkém okolí navštívím ortodontistu (odborný výraz pro doktora specializujícího se na rovnátka). Pár informací jsem si předem opatřil a věděl jsem, že se trhání zubu nelze vyhnout. Podstoupil jsem tedy vstupní vyšetření, byly mi vyfoceny zuby a stanoven plán. Musím říct, že prvoplánový odhad nevyšel. Na první pohled to vypadalo, že ven půjdou tři zuby, ale šokující zpráva byla, že jich bude osm.

Říkáte si, že osm zubů je opravdu moc? Co mi tak asi v puse zbude? To tak jeden člověk zjistil, že má o dva zuby navíc (deváté) a zarostlé osmičky. Co si budeme povídat, zadní zuby šly ven první a musím říct, že to byla parádní jízda, kterou tu chci přiblížit.

Zásadní fakt. V dnešní době už trhání zubů nebolí. Museli byste být opravdu přecitlivělé povahy nebo unikátní jedinci, aby Vás po umrtvovací injekci, ještě něco bolelo (netvrdím, že se to nemůže stát). Ano, vpich je nepříjemný a trochu bolí, ale to se dá přežít. Samotná procedura už je jen relaxace na křesle, sledování samotného výkonu zubaře a sestry, popřípadě se řídit pokyny, například: Ještě více otevřít.; Podívejte se na sestřičku. atd.

Jelikož jsem měl zuby vzadu zarostlé, museli mi dáseň po extrakci šít a dostal jsem antibiotika, analgetika a instrukce. Poprvé to bylo opravdu fajn a už jsem se nemohl dočkat, až půjdou ven další zuby.

Po extrakci (z papírku od zubaře):

  • Cíleně nevyplachovat místo po vytažení zubu,
  • ledovat tvář v místě zákroku (led, maso, zelenina z mrazáku),
  • od třetího dne můžete vyplachovat dutinu ústní silným studeným čajem z heřmánku nebo šalvěje nebo řepíku,
  • dne nepít žádný alkohol,
  • jíst měkkou nedráždivou vlažnou až studenou stravu,
  • nekouřit po dobu hojení rány,
  • klidový režim, nepobývat na slunci,
  • ne bolest běžná analgetika (dle potřeby 1-3 dny), první tabletu do hodiny po zákroku.

Je normální, že po trhání máte hlavu jako pátrací balón (vypadal jsem, jako kdyby mě Hermiona zasáhla žihadlovým kouzlem). Nejhorší je bolest, která se dostaví po zákroku. Proto je dobré mít doma zásobu analgetik (třeba Ibalgin), neboť první den je nejhorší. Pokud se chováte v souladu s pravidly, měla by bolest ustupovat a stávat se snesitelnější. V opačném případě byste měli kontaktovat svého zubního lékaře.

Na řadu přišlo trhání číslo dva. Horní devítka a osmička. Byl jsem v domnění, že mi budou trhat jenom osmičku, ale šlo i o devítku. Z rutinního trhání z předminulého týdne se stala nepříjemná záležitost. Ne, že by trhání bolelo. Jako, ono to bolelo, ale šlo o můj koutek, který už křičel bolestí, jak s ním bylo barbarsky zacházeno a tekly mi slzy bolesti. Navíc nade mnou stáli dva zubaři, což nepůsobí dobře.

Mé odhodlání lehce polevilo. Zase jsem ležel v posteli a ledoval tvář. Naštěstí se mi v druhém případě neudělala modřina, ale měl jsem drobný stroupek v levém koutku. Po týdnu jsem zamířil na vyndávání stehů a zjistil jsem, že zubař, který mi trhal předchozí zuby, už zde nepracuje (doufám, že to nebylo kvůli mé osobě, což by mě mrzelo), na druhou stranu jsem dostal doporučení na jiného zubaře, který se specializuje na 8, 9 a dělá i v nemocnici.

Šel jsem k němu s tím, že tentokrát by to nemuselo být na dvě hodiny. Vážně, nebylo! Během čtyř minut mě prohlédl a řekl, že mi pro jistotu zuby vytáhne v nemocnici. Vytiskl mi doporučení, poslal snímky mého chrupu do nemocnice a dal mi číslo, abych se k němu objednal, což jsem také udělal. To jsem ještě netušil, jak dlouho bude trvat, než mi ty dva zatracené zuby vytrhnou.

Po dvou měsících jsem zamířil do nemocnice s vidinou úlevy, že už to nejhorší budu mít za sebou. Mé nadšení opadlo s ubíhajícím časem. Objednaný jsem byl na devátou a do ordinace si mě vzali na jedenáctou (nežertuji, a to není ještě všechno). K mé smůle šlo o vstupní vyšetření, které prováděl jiný zubař. Během čtyř minut jsem byl venku a rezervoval si termín na extrakci, která se měla uskutečnit v lednu tohoto roku… (Konec 1. části)

Věřím, že pokud jste došli až sem, určitě Vás můj příběh natolik zaujal, že se budete těšit na pokračování. To se bude zaměřovat na trhání zbývajících zubů – už mi chybí jen dva! Až mi je vytrhnou, hned sepíšu pokračování, ale už teď slibuji zajímavý příběh z nemocnice.

Budu rád, když se se mnou v komentářích podělíte o své zkušenosti se zubařem nebo fixními rovnátky.

Komentujte

4 Komentáře zapnuto "Cesta za úsměvem – Trhání zubů (část 1.)"

Upozornit na
avatar
Třídit dle:   nejnovější | nejstarší | nejlépe hodnocené
Sylva Šantorová
Host

Škoda těch devítek, že musely ven. Ty jsou velká vzácnost. Jinak samotný zákrok ani opravdu už není tak drastický, jako dřív, spíše jeho následky, až dáseň „ přijde k sobě “.

trackback

[…] Cesta za úsměvem – Trhání zubů (část 1.) […]

trackback

[…] trhání zubů jsem se vydal na cestu za krásným úsměvem s rovnými zuby. Vím, nebude to hned, ale s tím […]

wpDiscuz