Recenze: Dvůr trnů a růží

 

Autorka: Sarah J. Maas
Překlad: Ivana svobodová (2016)
Název: Dvůr trnů a růží
Nakladatelství:Cooboo
Rok vydání: 2015
Počet stran: 430
Díl v sérii: 1.
Žánr: young adult, retelling, fantasy
Věková skupina: 15+

Anotace

Když devatenáctiletá lovkyně Feyre zabije v lese vlka, zaútočí na ni podivný tvor. Odvleče ji do svého doupěte, které se ukáže být jiným světem. Tam zjišťuje, že tajemným únoscem je jedna z nesmrtelných bytostí, které kdysi vládly světu. Nenávist se postupně mění v lásku. Feyre čeká těžký úkol – musí přijít na způsob, jak zachránit tajuplný svět i svého únosce.

Recenze

Kniha má brožovanou vazbu, která formátu knihy vyhovuje. Na deskách je vyobrazena část hlavní hrdinky a cosi, co má nejspíše reprezentovat trny. Jen pozadí je nudné, protože je červená. V knize naleznete mapu světa a každá kapitola má po stranách trny, čehož si nejde na první pohled nevšimnout.

Příběh se prezentuje jako retelling, snad všem známé pohádky, Kráska a zvíře. Na jedné straně je tu devatenáctiletá dívka s jménem Feyre a jejím protějškem se má stát víla jménem Tamlin, jehož dvůr sužuje kletba. Hlavní hrdinka se však do vílího světa dostává poté, co zabije jednoho váženého druha této rasy, aby mohla nakrmit „svou nevděčnou rodinu“. Tím celý děj začíná.

Kniha je psána v první osobě, a to pohledem Feyre. Knížka je čtivá a objevují se v ní rozverné popisy okolí. Text je svižný a plynulý. Občas se objevuje i lehce vulgární slovo.

Sevřela jsem luk a natáhla tětivu ještě víc. Byla jsem dobrý střelec, ale ještě nikdy jsem nestála proti vlkovi. Považovala bych to za štěstí – dokonce za požehnání. Jenže teď… Nevěděla jsem, kam ho střelit, ani jak rychle se vlci pohybují. Nemohla jsem si dovolit chybu. Ne když jsem měla jediný šíp z jasanu.

Co se postav týče, není jich zrovna moc. Kromě zmíněné dvojice zde vystupuje Lucien a Rhysand. Všechny ostaní postavy jsou vedlejší a mají minimum prostoru. Charaktery by mohly být lépe propracovány na to, kolik místa k tomu mají. Jsou takové nemastné a neslané, možná až na Rhysanda, který dokázal zapůsobit svým charizmatem a nevypočitatelným chováním.

Děj se odehrává převážně na Jarním dvoře, ve světě víl, kam je Feyre zavedena a má tam zůstat po zbytek svého života. Příběh je mdlý a prostě plyne. Popis krás Tamlinova území. Nostalgické vzpomínky na rodiny a chudé poměry. Dále jizlivé poznámky, klevetění a ke konci trochu toho dobrodružství, které stejně nemá tempo a působí přidušeně. Spousta klíčových momentů čtenáři dojde dříve, než se stanou.

Dialogy jsou nudné. Nikam moc nevedou. Tématem jsou buď rodina, poznámky na jednotlivou ras, kletba, „láska“ a hlavní záporačka. Svým způsobem naznačuje, že jde o oddechové a trochu více lehčí čtení, které se místy snaží působit trošku dospěleji.

„Pokud tedy nechceš raději omdlít,“ zavrčel.
„Pro lidi to není bezpečné,“ dokázala jsem odpovědět. Moh­lo mi být ukradené, jestli se urazí.

Myslím si, že přirovnávat Dvůr trnů a růží ke Krásce a zvířeti je spíše věc marketingu. Určité rysy tam jsou, ale kdybych si měl vybrat, zdali spálím jeden z těchto příběhů, Dvůr trnů a růží je žhavý kandidát. Nic totiž nenabídne, tedy až na jednoduchý fantasy svět. Nic neříkající kletba nekledba, která stejně nikoho neohrožuje na životě, k tomu nudný princ na bílém koni a nezajímavá magie.

Knihu bych asi doporučil čtenářům, kteří s čtením teprve začínají. Příběh je takový nenásilný, mdlý a nemastný a neslaný. Trošku s nádechem emancipace ženského pohlaví. Zvraty jsou předvídatelné. Také jsem měl do půlky knihy potřebu zastavovat se na místech, které byly kostrbatě napsány a měly by být formulovány jinak (například slíb můžu porušit, ne ho zrušit). Mnohdy jsem měl pocit, že souvětí v souřadném poměru byla oddělena čárkou snad jen proto, že to tak v originálu nejspíš bylo.

Mé hodnocení: 3/10

Komentujte

2 Komentáře zapnuto "Recenze: Dvůr trnů a růží"

Upozornit na
avatar
Třídit dle:   nejnovější | nejstarší | nejlépe hodnocené
Sylva Šantorová
Host

Nejvíce mě desí víla mužského pohlaví. Mohl to být třeba král víl.

wpDiscuz