To – Stephen King

Recenze: To

 

Autor: Stephen King
Překlad: Gabriel Gössel
Název: To (It)
Nakladatelství: Beta s. r. o.
Rok vydání: 2016 (1986)
Počet stran: 1092
Žánr: horor, sci-fi
Věková skupina: 18+

Anotace:

V americkém městečku Derry se kdysi děly děsivé věci… a minulost je stále živá, živější, než by se zdálo. Přátelé se sem po letech vracejí, aby opět čelili noční můře bez konce a beze jména… Dokážou to i dnes?

Recenze

Obal knihy zčásti zabírá obličej klauna s cákanci krve na bílém pozadí . V kartónovém pouzdře pak vyčuhuje pravé oko. Pod přebalem však najdeme nudnou bílou vazbu, na které je jméno autora a název díla. Přední a zadní předsedák je potištěn ilustrací balónků v nádechu rudé barvy. Zamrzí jen, že uvnitř chybí mapa městečka.

Derry, město nacházející se v americkém státě Maine, kde se každých 27 letech opakují podivné věcí – buď se ztrácejí lidé, většinou děti, nebo jsou nalezena mrtvá těla. Nikdo netuší, kdo za těmito vraždami může být, ale skupina dětských hrdinů se s vraždící bytostí střetne. Jelikož jde o mystickou věc, nazývají TO, protože dokáže měnit formu, ale nejčastěji se zjevuje v podobě klauna. Boj proti zlu, které sužuje městečko Derry, se vydá porazit klub Smolařů.

Stephen King má opravdu bohatou slovní zásobu. Dokáže popsat sebemenší detaily, různé aspekty příběhu a vykreslit charaktery postav. Vše pak působí mnohem realističtěji, což dokresluje odkazováním, ať už se jedná o filmy, knihy, události či známé osobnosti. Detailně líčí i samotné město, jeho historii a nebojí se vykreslovat příběhy vedlejších postav. Nebojí se použít silná až vulgární slova a pustit se do nepříliš oblíbených, jako například homosexualita, rasismus či incest.

Když Mellon a Hagarty přecházeli kolem nich, každý ruku kolem pasu druhého, Pavouk Garton křikl: „Měl bych tě nechat ten klobouk sežrat, ty zasranej mrdálisto!“
Mellon se otočil ke Gartonovi, vyzývavě zamrkal očima a řekl: „Kdybys chtěl něco zakousnout, zlato, našel bych něco mnohem chutnějšího, než je můj klobouk.“
V tuto chvíli se Pavouk Garton rozhodl, že musí něco v obličeji teplouše přearanžovat. V krajině obličeje Mellona vytvoří pohoří a rozdělí kontinenty. Nikdo si přece nemůže dovolit mu navrhovat, že by on měl někomu kouřit péro. Nikdo.

Postavy jsou opravdu povedené. Nejvíce mě zaujal koktavý Bill, Beverly s jejím despotický otec i manželem, tlouštík Ben a Eddie s jeho zbytečně ho ochraňující matkou. Nejvíce zbytečnou postavou mi pak přišel Mike, který mi tam nepasoval, ale přeci jen je někdo musel po těch 27 letech svolat do Derry. Postavy Richieho a Stana mě taktéž nezaujaly. Zápornou postavou kromě TOho si střihl Henry s jeho partou a který už ve svém nízkém věku měl sklony ubližovat a zabíjet.

Na jednu stranu je To skvost, dalo by se říct, že vybroušený diamant. Vše je vypiplané do sebemenších detailů. Dozvíte se i to, co čtenáře moc nezajímá. Navíc se v příběhu střídají pohledy současných a dětských let hlavních hrdinů a různých doplňkových informací. Na tom dle mého celý příběh padá, obzvláště pak posledních pár stovek stran. Kvůli těmto přechodům si děj neudržuje atmosféru ani plynulost. U každé postavy se opakuje stejná příběhový vzor, což brzy začne nudit, poněvadž čtenář ví, co má očekávat. Autor má potřebu na vše předem upozornit, což mě osobně vadí, poněvadž vím, co můžu očekávat.

„Ty se vznášejí,“ řekl klaun, „tam dole se vznášíme všichni; tvůj přítel se také bude brzy vznášet.“

To mě rozhodně nepřimnělo se bát. Místy má napínavou až takovou zvláštní podivnou atmosféru. Ta však většinou časem pominula, obzvláště přechodem na jinou postavu, časovou linku nebo pro mě zbytečnou mezihru. Dokázal bych se s některými pasážemi rozhodně rozloučit. Měl jsem pocit, jako když přede mě někdo postaví vynikající oběd, kterého se přejím, a protože ho sním tolik, že už na něj nemám vůbec chuť a nechci ho minimálně půl rok vidět ani cítit.

Knihu bych mohl doporučit všem milovníkům kvalitních a propracovaných příběhů. Čtenářům, co mají trpělivost, dokáží si potrpět na sebemenších detailech a nevadí jim rozvleklý, místy trochu děsivě působící příběh. Naopak, pokud jste opravdoví strašpytlové, To by Vás mohlo trochu postrašit.

Mé hodnocení: 8/10

Nejspíše se nezařadím mezi milovníky Stephena Kinga. Rozhodně má vytříbený styl psaní, ale doposud mě žádný z jeho příběhů nestrhl, neuchvátil ani neokouzlil. Obzvlášť, když mi prostředí v jeho příbězích přijdou téměř totožná (malá městečka ve státě Maine). Rozhodně mám v plánu si od něj ještě pár knih přečíst.

Komentujte

4 Komentáře zapnuto "Recenze: To"

Upozornit na
avatar
Třídit dle:   nejnovější | nejstarší | nejlépe hodnocené
Krotitel duchů
Host

Můj osobní názor na Kinga je, že ačkoliv je mnohými považován za krále hororu, nejsilnější je právě v budování charakterů a civilních příběhových linkách. U některých jeho děl mě právě tyto dějové linky bavily nejvíc a stojím si za tím, že kdyby se v nich žádné nadpřirozené věci neděly, dílo by bylo pořád stejně kvalitní. Jak se na tohle díváš ty? Četl jsi i něco jiného od Kinga?

Sylva Šantorová
Host

Já mám od Kinga raději méně rozsáhlá dílka , jako třeba Řbitov zvířátek . Nedovedu si ale představit jeho příběhy bez hororové atmosféry. Nějak k němu neodlučitelně patří. Ale ne všechny jeho knihy se čtou jedním dechem.

wpDiscuz