Recenze Stalker

Recenze: Stalker

 

Autor: Lars Kepler
Název: Stalker
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2014
Počet stran: 518
Díl v sérii: 5.
Žánr: krimi detektivka
Věková skupina: 15 +

Anotace

Bez Joony Linny je policie bezmocná. Před devíti lety byl pastor Rocky Kyrklund odsouzen za brutální vraždu a svěřen do psychiatrické péče. Z události si nic nepamatuje — od tragické autonehody trpí opakujícími se výpadky a ztrátou paměti. Ve stejnou dobu, kdy se Rocky Kyrklund znovu vrací do společnosti, někdo policii pošle video ženy v okně. Následujícího dne je žena nalezena mrtvá. Brutalita vrahova útoku vyšetřovatele dovede k Rockymu Kyrklundovi. Policii přijde další videonahrávka. Nikdo nerozumí tomu, co se to děje. A Joona Linna více než před rokem zmizel. Skoro všichni si myslí, že je mrtvý. Skoro všichni.

Recenze Stalker

Obálka zachycuje ženu stojící u okna, která hledí ven – přímo na čtenáře – a má trochu vyděšený výraz. Osobně zachycuje to, o čem kniha z malé části je – stalking. Pozornější oči se totiž podívají za ženu a vniknou do jejího obývacího pokoje.

Pachatel nahraje video ženy na internet a zašle jej na kriminální oddělení, kde se snaží ženu identifikovat. Než se jim to však podaří osobu na videu vypátrat, někdo nahlásí vraždu. Kriminalisté jsou bezmocní a na pomoc si přivolávají psychologa Erika a posléze vysloužilého detektiva Jonna Lynna, o kterém se říkalo, že je mrtvý.

V pondělí ráno byla mrtvá. Její znetvořené tělo se našlo v řadovém domku na ostrově Lidingö u Stockholmu. Nebožka seděla na podlaze s podivně zkroucenými ústy, oblečená jen v punčocháčích a podprsence.  Okenní tabulka i bílá orchidej na parapetu byly zastříkané krví.

Autorův styl psaní je lehký a svižní. V knize nezatěžuje zbytečně dlouhými odstavci textu, ale spíše hraje na dialogy, které se buď týkají osobního života postav nebo vyšetřování. Popisy převážně dokreslují kulisy příběhu. Více jak s vyšetřovatelskými postupy se autor zaměřuje na drogy a paměť. Objevují se i ostřejší slovní výrazy.

Toto je mé první setkání s dvojicí autorů, kteří se schovávají pod pseudonymem Larse Keplera. Ačkoliv příběh sám osobě se dá číst samostatně, přišlo mi, že co se týče postav, tak už je v dalších dílech moc nedokreslovali. Vůbec mě nebavila těhotná kriminalistka Margo a její kolega Adam. Hlavní protagonista, Jonny Lynny, mi nepřišel po žádné stránce zajímavý ani ničím unikátní. Na druhou stranu psycholog a hypnotizér Erik mě bavil.

Margot Silvermanová je přesvědčená, že mají co dočinění se sériovým vrahem, a věří, že s nimi pachatel nějakým způsobem komunikuje.

Nejspíš jsem očekával trochu něco jiného. Na můj vkus neměl příběh atmosféru. Většina postav se pídila po vodítkách, která nikam nevedla, kdyby se něco podobného v minulosti nestalo a jeden z hlavních hrdinů se toho před x lety nezúčastnil, nejspíš by se případ nikam nepohnul. Vše tak působilo trochu uměle a vykonstruovaně. Více jak polovina příběhu je nicneříkající tlachání.

Čím hlouběji jsem se ponořil do knihy, tím více jsem měl chuť se na to vykašlat. Až ke konci se něco začalo dít. Stalo se pár zvratů a konečně se naplňovat potenciál, který jsem od příběhu očekával – bohužel pozdě. Navíc mi moc nesedla myšlenka stalkera jako sériového vraha. Naštěstí konec mě alespoň trochu potěšil a přinesl trochu smyslu do toho nicneříkajícího nepořádku.

„Na hypnóze nejsou žádné čáry, je to jen určitá úroveň vědomí, které můžete dosáhnout ve stavu hlubokého uvolění,“ začne vysvětlovat Erik.

Nevím, jestli to je tím, že detektivky nečtu. Vůbec jsem netipoval vraha, poněvadž nebyl žádný podezřelí či vodítka, a tudíž nebylo z čeho vybírat. Měl jsem pocit, jako když loupu bezcílně cibuli a čekám, která vrstva mě rozpláče. Strašně mi tam chyběla atmosféra a spád. Měl jsem pocit, že čtu spíše něco oddychového a strašně pomalého, a proto nevím, komu bych knížku doporučil. Možná těm, jejichž krevní skupinou je žánr krimi detektivky a mají rádi pomalý začátky a napínavé konce.

Mé hodnocení: 5/10

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz