Vánoce mýma očima

 

 

Vánoc mají být svátky klidu a pohody. Měly bychom je trávit s těmi nejbližšími a prožívat extázi štěstí. Proč ale tohle období odrazuje spoustu lidí, a tudíž i mě? Důvodů je hned několik. Pohodlně se usaďte a pojďme se na to podívat s odstupem času, když už je tohle šílenství, dá se říct, za námi.

Neustále vám je někdo připomíná.

Každý snad ví, že Štědrý den se probíhá každý rok, tedy 24. prosinece. V rádiu, televizi i na internetu jsou reklamy už měsíce před samotným dnem D. Kamarádi a známý začnou používat klišovité fráze „Tak co, už máš nakoupené dárky na Vánoce?“, „Mě už bývá dárek pouze pro ségru!“ a tomu podobné řeči, na které odpovídám ve smyslu, že tohle vůbec neřeším…

Nejhorší jsou pak poslední dny před samou událostí. Lidi se hrnou z bodu A do bodu B. Jinak vcelku prázdné prodejny překypují lidmi. Na ulicích pobíhají výběrčí příspěvků na dobročinné akce a natahují ruce se slovy: „Však budou Vánoce…“. Propuká davové šílenství a člověk by radši neměl nikam chodit.

Podstata Vánoc.

Co vlastně prezentují? Kde se vzaly? Proč je slavíme? Ano, Vánoce jsou křesťanským svátkem, tudíž souvisí s náboženstvím. Dejte si ruku na srdce. Můžete o sobě říct či tvrdítě, že jste křesťané? Věříte vůbec v Ježíše Krista? Pokud si stejně jako já odpovíte NE a stejně je slavíte, není s vámi náhodou něco v nepořádku? Ano, v naší zemi převažuje křesťanství jako hlavní náboženský proud, a tak se jedná o vštěpenou „tradici“.

Nejsme tak trochu sobci? Myslíme pouze na dárky. Děti chtějí tohle a támhleto. My chceme tohle a támhleto. Přál bych si klid, ale ten mi pod stromeček nikdo nezabalí a těžko by se něčeho takového dalo v mém pojetí dosáhnout.

Víra jako trauma.

Už jako malé nás rodiče tahali za nos. Dárky nosí Ježíšek!, to snad ví každý. Postupem času však přišlo vystřízlivění. Otázka je, zdali v dnešní době má pomyslný Ježíšek vůbec smysl. Dnešní děti nejsou snad natolik hloupé, obzvlášť když to reklamy rozhlašují do všech koutů: „Dodáme dárky do štědrého dne.“ atp.

Má pak smysl traumatizovat někoho fikční postavou, která ve skutečnosti neexistuje, a to jen proto, abychom udrželi pomyslný mýtus? Myslím si, že ne a nezáleží, kolik filmů vypráví o víře v Santa Clause, tedy americkou obdobu Ježíška.

Potřeba předvést se.

Sociální sítě mění naše životy. Teď už okázalou výzdobu nevidíte pouze v oknech sousedů, na rušných ulicích či v obchodních centrech. Instagram, facebook, twitter a další jsou bombardovány tradičním každoročním kýčem. Hvězdičky, svíčky, světélka, adventní kalendáře, stromky a cukroví. Ti nejodvážnější už ukazují zabalené dárky týden předem.

To největší terno však přichází po rozbalování. To pak všichni knihomolové v knižních skupinách ukazují, co jim hezkého Ježíšek přinesl ke čtení. Na herních skupinách se zase lidé vytahují s hrami a něčím dalším.

Nevím, jaksi nechápu tu potřebu lidem předvádět to, co jsem dostal k Vánocům, i když jsem nic nechtěl – možná ponožky a spodní prádlo. Ale úplně by stačilo tuhle informaci sdílet s lidmi, kteří se vás zeptají. Zvědavých kamarádů nikdy není málo.

Dárky

Všichni snad něco očekávají. Prodejci vysoké tržby. Děti i dospělí dárky pod stromečkem. Je však nutné, aby radost z darované věci byla podmíněna určitým dnem? Nevytrácí se něco, čemu se říká překvapení? Ano, dárek může překvapit, když dostaneme to, co chceme, ale podvědomě něco očekáváme.

Není však blaženější pocit, pokud nás někdo obdaruje v ten moment, kdy to nejméně čekáme? Dárky můžeme rozdávat snad po celý rok…

Jak vnímáte Vánoce vy?

Komentujte

1 Komentář zapnuto "Vánoce mýma očima"

Upozornit na
avatar
Třídit dle:   nejnovější | nejstarší | nejlépe hodnocené
Sylva+Šantorová
Host

Plně Souhlasím. Štve mě, co se z původního křesťanského svátku stalo. Lidé, kteří věřili, že slaví den narození Krista byli opravdu šťastní a Vánoce pro ně hodně znamenaly. To co se dnes kolem Vánoc děje , je až nechutné. A snaha být na sebe tento den hodní? Co je to platné , když si hned po svátcích opět vjedeme do vlasů a vše se vrátí do starých kolejí.