Recenze: Naslouchač (Petra Stehliková)

 

Knize Naslouchač nelze upřít, že má zajímavou, ne-li nádhernou obálku – pakliže vezmeme v potaz, že v ruce držíme český titul. Výběr barev a samotná kompozice jde ruku v ruce. Přechody mezi jednotlivými odstíny jsou přirozené na pohled. Nepůsobí vůbec rušivě. Veškeré prvky pak kompozičně dávají logiku. Tohle je prostě mistrovské dílo, které se snaží nabudit temnou atmosféru.

Naslouchač je příběh o mladé Ilane. Dívky vydávající se za chlapce, aby přežila v krutém postapokalyptickém světě. Hlavní hrdinka se narodila do společenské vrtvy tzv. sklenářů. Ti žijí v getthech jako otroci, kteří těží zvláštní nerost (sklenit) pro lidi z nížin, ale i ochranný štít, který brání radiaci za Důvalským pohořím proniknout do střední Evropy a dál.

Sklenáři jsou jediní, kteří dokáží sklent těžit a zpracovávat, a to díky genetické degeneraci. Tito lidé se většinou rodí s genetickými vadami, a proto nosí mantie (páště, halící celá těla) a jejich práce jim zkracuje život. U Ilane se však projeví dar slyšet “zpěv” sklenitu a jako “nadaný chlapec” je přijat za brusičského učně kouzelného nerostu. Tímto talentem však její cesta teprve začínál.

Váhavě jsem přikývla. Teď ta zodpovědnost bude i na mně? Co když můj sluch není tak dobrý? Co když se ve mně všichni mýlí? Ale nedostala jsem příležitost své pochybnosti vyslovit. Stráž, která mě měla odvést zpět do ghetta, nám právě bušila na dveře.

Naslouchač, str. 64

Spisovatelka Petra Stehliková líčí příběh v první osobě. Čtenář tak příběh prožívá s hlavní hrdinkou. Po většinu času však převažuje popis v dlouhých odstavcích. Zde se obejvují kratší souvětí. Čtenář se spíše dočkává myšlenkových pochodů postavy než zajimavých dialogů.

Co se příběhu týče, není vůbec důležitý. V podstatě neexistuje nic, co bych vám mohl vyspoilerovat. Autorka spíše vystihuje svět, jeho podobu a poměry, které v něm panují. Dějová linie se neskutečně vleče. Čtenáře, které nezaujme svět, kniha moc nenadchne. Není tu prakticky žádný zvrat, natož zápletka. Jsou tu jen nevyřčená tajemství a to, co každý očekává: kdy ono tajemství vypluje na povrch.

Nejhůř na tom jsou vedlejší postavy. Ty jsou tak prvoplánové a dalo by se je popsat dvěmi slovy: krutý vládce, nebojácný kapitán, laskavý mistr, milující matka atd. Nejlépe vykreslenou postavou je logicky Ilane. V její kůži se čtenář ocitá.

„Puding je dezert. Jí se až po jídle,“ vysvětloval dál Vargas a vidličkou napichoval drobné hnědé kuličky na svém talíři.
„Po jídle?“ Nechápala jsem. Každá nová věc, kterou mi Vargas vysvětlil, mě zmátla ještě víc.

Naslouchač, str. 131

Jelikož se příběh odehrává v alternativní budoucnosti, nemusí každý zkousnout fantasy prvky, které se v knize objevují. Trochu i potrápí nové názvosloví pro věci, které by jinak nemusely mít svůj nový pojem. Občas se v knize objevují nelogické pasáže, ale těch je opravdu minimum.

Osobně bych knihu doporučil všem, kdo si chtějí přečíst něco zajímavého, ale příběh pro ně nehraje roli. Naslouchač je sice hezky vymyšlený, ale nechá mnoho čtenářů chladnými. Něco mu totiž chybí. Dech, který by rozžehnul oheň a člověk by hltal jednu stránku za stránkou. Osobně mám takový pocit, jako by se jednalo o jakýsi dlouhatánský úvod k něčemu dalšímu.

Určitě časem vyzkouším i pokračování…

4
Komentujte

avatar
2 Comment threads
2 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors
Martin ŠlatSylva ŠantorováTomáš Máša Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Tomáš Máša
Host

Moc pěkná recenze,
tuhle knížku mám rozečtenou a souhlasím s tím, že celá knížka je spíše takový obraz smyšlené dystopické budoucnosti. O příběh tam opravdu moc nejde, ale můžu říci, že vykreslení antiutopie se fakt povedlo.

Já osobně vyhledávám díla o budoucnosti, filmy, hry, články, ať už o té utopické, tak dystopické. Ale jak říkáš, čtenář, který očekává strhující příběh, se v knize moc neporochní.

Sylva Šantorová
Host
Sylva Šantorová

Obálka je opravdu nádherná. Co se příběhu týká , díla odehrávající se v postapokalyptické budoucnosti moc nemusím. Ten autorčin nápad se sklenitem mě ale opravdu zaujal. Jak to , že ho umí těžit jen sklenáři? Už kvůli tomu si budu muset knihu přečíst. Snad mě příliš komorní příběh neodradí.