Co je to upřímnost? Jaké parametry má přetvářka? Proč lžeme? Potřebujeme vůbec od někoho slyšet pravdu, která se skrývá za upřímnými slovy? Proč vlastně žijeme v ustavičných iluzích a co nás nutí je vytvářet? Dokážeme vůbec být upřímní a kolik psychického úsilí nás to může stát?

Takto bych mohl pokračovat opravdu dlouho. Nekonečné množství otázek o tom, proč nejsme upřímní nejen ke svému okolí. Ano, člověk mnohdy nemusí být fér sám k sobě. Možná to také znáte nebo si to jen neuvědomujete. Každý si něco nalhává – alespoň občas. Pojďme se nad tím trochu zamyslet.

1. Slušnost aneb nikoho neurazit

Už jako malé nás učí, že bychom se měli chovat slušně ke svému okolí. Někteří jedinci to sice dodnes neumí. Proto je většina lidí nemusí a za zády o nich mluví ne moc hezky. Chováme se tedy tak, jak chceme, aby se okolí chovalo k nám – alespoň navenek. Snažíme se respektovat to, že každý je odlišná osobnost – svým způsobem vybroušený diamant. I přes to, že se nám něco nelíbí: slovní zásoba, hrozný parfém, neúcta, psychický a fyzický odpor. V tomhle světě zkrátka nežijeme sami… Proč si ho tedy znepříjemňovat?

2. Upřímnost aneb přeci mám svědomí

Většina lidí má svědomí a jistý pud sebezáchovy. V tomto případě platí i první bod. Naše svědomí nám nedovolí někomu záměrně ublížit, pokud si v tom zrovna nelibujeme. Víme, že upřímnost není na místě, pokud bychom mohli ranit city někoho druhého. Mnohdy i dobře míněná pravda, může způsobit katastrofu s nevratnými účinky (adios amigo). Kolik přátelství zaniklo, kvůli upřímným a dobře míněným slovům?

3. Přetvářka aneb sami se přetvařujeme

Znáte to. Vystupujete v nějakém kolektivu a snažíte se zaujmout. Mnohdy se snažíte být někým jiným. Může jít o veřejný projev, o pracovní pohovor či rande s potencionální osobou do vašeho života. Chceme být lepší než jsme. Kdo však může říct, že vás zná natolik dobře než vy samotní? Možná přátelé a rodina – v určitých situacích. Jenže někdy prostě nejde být upřímní, alespoň ne do takové míry, abychom nepoškodili sami sebe.

4. Upřímnost aneb strach z následků

Po každé akci přichází reakce. Situaci vyhodnocujeme podle zmíněného svědomí, ale i osobních pocitů. Co se stane, když budeme upřímní? Nepochopení a následné odsouzení těmi, kteří nám jsou blízcí? Okolí si o nás bude myslet, jaký jsme odpad společnosti. Vyslovili jsme totiž něco, co nemělo být vysloveno. Nikdo nás nechápe, ale občas člověk musí být zlý, nejen pro své osobní dobro. Časem všechno přejde…

A to je vše o upřímnosti. Co si myslíte o lidech, kteří jsou až moc upřímní a těch, kteří nedokáží být vůbec upřímní? Vnímáte nějakou hranici mezi upřímností a přetvářkou. A když nejsme upřímní, dá se to brát jako lež?

CO ČÍST DÁL NA BLOGU?

Jak sociální sítě změnily naše životy
Soukromí na internetu

0 0 hlasuj
Article Rating