Mé místo aneb kam chodím přemýšlet

6
Share

Každý má své místo, kam utíká, když potřebuje přemýšlet. Úplně nezáleží nad čím, tohle je bezpečné útočiště, kde mě nikdo neruší hloupými otázkami. Mé místo je v přírodě. Tam na kamenitých vrcholcích kopců českého středohoří. Máte také takové?

mé místo

V myšlenkách chce být každý sám

Jednou z nejzáhadnějších otázek lidského bytí je samotná jeho podstata. Tajemnějším už jsou pouze myšlenkové pochody, které se dějí uvnitř našich hlav. Soukromé pochody, do nichž jen málokdo vidí, pokud se nám neodrážejí na tvářích. Jednu dobu jsem měl pocit, že bych chtěl vědět, co se druhému člověku honí hlavou…

Teď, s odstupem času, když o tom přemýšlím, nechci nic vědět. Sám totiž nechci, aby někdo mé myšlenky znal. Byl bych tak zranitelný a nahý zároveň. Vydán na pospas lidem, kteří by měli přístup do zákoutí mé mysli.

mé místo

Mé místo není jen blog

Občas mám pocit, že některé blogy jsou výkladnicí citových a myšlenkových rozpoloženích ostatních jedinců. Moc tahle místa nenavštěvuji, protože nepotřebuji vědět první, ani poslední o daném jedinci. Své nejniternější myšlenky zapisuji někam jinam. Tam, kam nikdo nemá přístup.

Mé místo v přírodě vyhledávám, když potřebuji přemýšlet a odpočinout si od všeho kolem. Tam nahoře se totiž všechno zdá tak malinké a malicherné, až si říkám, že na spoustě věcech nezáleží. Ale občas přijde čas, v němž člověk sobecky nerozhoduje jen sám o sobě a svých pocitech.

Tehdy se hodí mít útočiště. Místo, kam za vámi ty rozporuplné a toxické faktory vašeho okolí nemůžou. Tíha myšlenek je pouze na vás a nikdo jí nemůže nabrat na svá ramena. Některá rozhodnutí musí člověk udělat sám, bez pomoci ostatních. Občas není na škodu něco zvládnout sám, aniž by se do toho někdo montoval.

mé místo

Závěrem, kdy to všechno začalo

Člověk je tvor prazvláštní. Některé věci mu jdou hrozně rychle, přímo od ruky, zatímco k jiným musí dojít. Tahle cesta byla celkem trnitá. Nebudu lhát, když řeknu, že mé místo jsem našel v okamžik, kdy jsem si byl nejvíc nejistý sám sebou. Kam vlastně směřuji, co dělám a jaké následky to bude mít.

Je to ozvěna v uších, kterou si neseme. Tlukot srdce. Náš vlastní dech a beznaděj sužující lidská nitra. Z těch důvodů vznikla potřeba, protože ve svých myšlenkách chce být každý sám. Obzvlášť pokud drásají naše nitra nestravitelnou bolestí, o níž vaše okolí nemusí vědět, že jí prožíváte.

KAM DÁL NA BLOGU?

Kam se vytrácí přátelství
Upřímnost aneb proč se přetvařujeme

0 0 vote
Article Rating
Related Posts
Subscribe
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

6 Komentáře
Oldest
Newest Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Sylva Šantorová
Sylva Šantorová
11 měsíců před

Velmi emocionální článek Svoje místo , kam nikdo nemůže potřebuje asi každý z nás. Jæ žádné konkrétní místo nemám Příbytkem mých myšlenek je moje hlava., Dokážu přemýšlettéměř všude , kde je trochu klid.

Oto
Oto
11 měsíců před

Moc pěkný článek, i fotky. Jít do přírody, nechat doma smartphone a další věci je dobrá věc, člověk se nabije energií, nemusí tam ani tolik přemýšlet, sám pak na některé věci koukám z jiného úhlu. Spíš ale přemýšlím co bude, co bylo je pro mě historie, která se stejně nedá změnit. Článek se Ti hodně povedl emocionálně napsat.

Platan
11 měsíců před

strašne dlho som tvoje meno evidoval ako “memisto” a myslel som si že to je niečo na spôsob gréckeho filozofa. Každý sa vie mýliť no 😀

Instagram

6
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x