Pokud se řekne introvert, co vás jako první napadne? Tichou osobu, podivína sedícího v koutě či někoho, kdo se nedokáže okamžitě vyjádřit? Naše společnost vnímá jako úspěšné lidi, kteří se dokáží mezi ostatními prosadit. Pojďte si přečíst, jak vnímám sám sebe a proč by nikomu nemělo vadit, že jsem introvert a v čem jsme jiní.

Introvert aneb jak komunikuji

Být introvert rozhodně není lehké. Největší problém vnímám v komunikaci, a to v situaci, kdy jsem vhozen mezi neznámé lidi. Tím je myšlena oslava narozenin, kde znám pouze jednu osobu, ale i velkolepé akce jako ples. Pro někoho příležitost bavit se, pro mě utrpení, obzvlášť jsem-li mezi cizinci úplně sám.

V tu chvíli se cítím nekomfortně. Nemám vůbec tušení, s kým bych se chtěl dát do řeči, kdo bude spíše mluvit než pokládat nepříjemné otázky, na které nechci odpovídat. Rázem se taková narozeninová oslava promění v utrpení plné frustrace. Vnitřní obranný mechanismus mi velí, abych se držel stranou, když tam jsem stejně sám.

A co práce, jsem nekomunikativní?

Po přečtení předchozích dvou odstavců si říkáte, jak takový člověk může pracovat? Na pracovišti jsou přeci lidi, většinou je potřeba komunikovat. Odpověď zní, že nemám problém povídat si s kolegy v práce ani s lidmi, s nimiž je potřeba něco řešit. Vím, že máme nějaké téma, o kterém hovoříme.

Řekl bych, že v pracovním prostředí dokážu být více extrovertní, než jsem mimo ni. Snažím se být samostatný, ale pokud na něco nemám odpověď, tak vše dokážu zjistit, a to i za cenu zeptání se někoho v týmu.

Introvert jako nespolečenský poustevník

Tohle téma už jsem načrtnul výše, a proto ho více rozvedu. Ano, introverti mohou být a převážně jsou nespolečenské bytosti. Teď to ale nemyslím tak, že jsme pořád sami a opuštěný ostrov je náš sen. Jen být v obležení desítek lidí není to, co nutně potřebujeme.

Důležité je pro mě být mezi lidmi, které znám velmi dobře a rozumíme si. Pak klidně můžeme hrát hru, jít někam na trip, opít se či mluvit o čemkoliv, co se zrovna naskytne. Rád jsem prostě mezi lidmi, od kterých vím, co očekávat a máme si o čem povídat.

Být sám je potřeba

S čím musí počítat každý, kdo chce mít po svém boku introverta (nebo alespoň mě)? Často potřebuji prostor být sám s sebou. Občas totiž pociťuji, že když už jsem s někým hodně dlouho, tak si musím na chvíli někam zmizet, jít mimo skupinu, prostě se nadechnout a nabrat síly.

Člověk je od pravěku tvor společenský. Jako introvert jsem mnohdy rád za to, že kolem mě nikdo není. Mám čas na sebe, mohu přemýšlet, ztrácet se v myšlenkách nebo jen trochu sobecky být v klidu od toho, co okolí chce. Rád si něco přečtu, pustím nebo zahraji a nutně u toho nepotřebuji společnost, protože být sám mi dělá dobře (alespoň nějakou chvíli).

Jaké jsou přednosti introverta?

Ačkoliv ve společnosti jsou vidět spíše extrovertní lidé, tak to neznamená, že introvertní lidé jsou něco méně. Oproti svému protikladu (pokud to budeme brát úplně z opačného pólu jsme hloubaví a samostatní lidé. Většinou se dokážeme zamyslet nad tím, co toho druhého trápí a mnohdy své odpovědi důkladně zvážíme.

Pokud hledáte někoho, kdo vám bude naslouchat, tak je tou pravou osobou právě introvert. Dokážeme druhým dát prostor k vyjádření svých pocitů a názorů. Vztah s introvertem je mnohem intenzivnější (tedy myšleno jakýkoliv, třeba přátelství), protože máme rádi hlubší vztahy, a proto máme méně přátel než extroverti.

Nejsme všichni stejní

Závěrem bych chtěl říct, že všichni nejsme stejní. To platí jak pro introverta, tak extroverta. Naše osobnost je složena z mnoha individuálních aspektů, které působí na naši povahu. Některé rysy jsou proto výraznější, jiné naopak v pozadí.

Jak se vnímáte vy? Co berete jako (ne)výhodu vaší extroverce nebo introverce?

3.8 4 hlasujte
Article Rating