online prostor jednoho psavce...

Category: Téma Strana 1 z 3

Ilustrace ženy, která rukou ukazuje na logo Wordpress, kde by se chtěla stát influencerkou

Být influencer je cool. Jste jím i vy a proč jím být nechci?

Starší generace může slovo influencer vnímat jako něco, co po prvním přečtení připomíná spíše název kapek na chřipku. Pro nejmladší jedince naopak cestu, kterou by se chtěli ubírat. Kdo by totiž nechtěl být známou osobouovlivňovat, měnit a tvořit názory druhých? O tom všem je ve zkratce anglické slovo influencing.

Coronavirus aneb osobní karanténa Česka 21. století

Kdo by si minulý rok pomyslel, že coronavirus (přesněji COVID-19) naruší životy milionů lidí ve střední Evropě? Opravdu jsem nic takového nečekal. Rozhodně ne světovou pandemii a karanténu na území ČR, která by omezovala svobodný pohyb osob. Ne, že by mi to trhalo žíly, ale je to celkem skličující pocit chodit ven v roušce. A tak začala nová životní etapa v lidské historii.

macbook a iphone, ktery pouzivam pro blog a tvorbu obsahu

4 blogovací návyky, které mě naučil blog

Můj osobní blog nezeje prázdnotou. Pořád se na něm něco děje. Alespoň jeden článek každý měsíc, pokud budu přehánět. Blogování je činnost, která má bloggera bavit. Nesmí být vynucená, jinak ztrácí kouzlo. Pojďte si přečíst moje blogovací návyky, bez nichž si své články nedokážu představit.

Kniha Jak na sítě v ruce

Kniha Jak na sítě aneb co byste měli vědět

Kniha Jak na sítě: ovládněte 4 principy úspěchu na sociálních vás na první pohled možná nezaujme. Je to typicky minimalistická kniha se žlutým pozadím a textem. Pokud se ale přiblížíte blíže, zjistíte ještě něco dalšího. Na obálce vystupují průsvitné symboly, které jsou součástí sociálních sítí. Najdete tak srdíčko, palec nahoru, hashtag a pár dalších. Jen pozor, kniha je magnet na škrábance

muž s macbookem jako ilustrace pro článek má blogování smysl?

Má blogování smysl a kam mě dovedlo?

Už je to více jak dva roky, co si píšu na vlastním písečku. Blogování pro mě je spíš zábava, ale občas si říkám, proč se snažím v téhle činnosti pokračovat? Tam venku jsou mnohem více zapálení jedinci, ale jejich texty mě většinou neberou. Mdlé články, které mi toho moc nedají, natož se nad nimi zamyslet. Pojďme si říct, zdali má blogování smysl a co jsem v něm našel, či nenašel.

mé misto

Mé místo aneb kam chodím přemýšlet

Každý má své místo, kam utíká, když potřebuje přemýšlet. Úplně nezáleží nad čím, tohle je bezpečné útočiště, kde mě nikdo neruší hloupými otázkami. Mé místo je v přírodě. Tam na kamenitých vrcholcích kopců českého středohoří. Máte také takové?

mé místo

V myšlenkách chce být každý sám

Jednou z nejzáhadnějších otázek lidského bytí je samotná jeho podstata. Tajemnějším už jsou pouze myšlenkové pochody, které se dějí uvnitř našich hlav. Soukromé pochody, do nichž jen málokdo vidí, pokud se nám neodrážejí na tvářích. Jednu dobu jsem měl pocit, že bych chtěl vědět, co se druhému člověku honí hlavou…

Teď, s odstupem času, když o tom přemýšlím, nechci nic vědět. Sám totiž nechci, aby někdo mé myšlenky znal. Byl bych tak zranitelný a nahý zároveň. Vydán na pospas lidem, kteří by měli přístup do zákoutí mé mysli.

mé místo

Mé místo není jen blog

Občas mám pocit, že některé blogy jsou výkladnicí citových a myšlenkových rozpoloženích ostatních jedinců. Moc tahle místa nenavštěvuji, protože nepotřebuji vědět první, ani poslední o daném jedinci. Své nejniternější myšlenky zapisuji někam jinam. Tam, kam nikdo nemá přístup.

Mé místo v přírodě vyhledávám, když potřebuji přemýšlet a odpočinout si od všeho kolem. Tam nahoře se totiž všechno zdá tak malinké a malicherné, až si říkám, že na spoustě věcech nezáleží. Ale občas přijde čas, v němž člověk sobecky nerozhoduje jen sám o sobě a svých pocitech.

Tehdy se hodí mít útočiště. Místo, kam za vámi ty rozporuplné a toxické faktory vašeho okolí nemůžou. Tíha myšlenek je pouze na vás a nikdo jí nemůže nabrat na svá ramena. Některá rozhodnutí musí člověk udělat sám, bez pomoci ostatních. Občas není na škodu něco zvládnout sám, aniž by se do toho někdo montoval.

mé místo

Závěrem, kdy to všechno začalo

Člověk je tvor prazvláštní. Některé věci mu jdou hrozně rychle, přímo od ruky, zatímco k jiným musí dojít. Tahle cesta byla celkem trnitá. Nebudu lhát, když řeknu, že mé místo jsem našel v okamžik, kdy jsem si byl nejvíc nejistý sám sebou. Kam vlastně směřuji, co dělám a jaké následky to bude mít.

Je to ozvěna v uších, kterou si neseme. Tlukot srdce. Náš vlastní dech a beznaděj sužující lidská nitra. Z těch důvodů vznikla potřeba, protože ve svých myšlenkách chce být každý sám. Obzvlášť pokud drásají naše nitra nestravitelnou bolestí, o níž vaše okolí nemusí vědět, že jí prožíváte.

KAM DÁL NA BLOGU?

Kam se vytrácí přátelství
Upřímnost aneb proč se přetvařujeme

Kam se vytrácí přátelství

Možná to znáte. Možná vám to nic neříká, protože nemáte tu zkušenost. Přemýšleli jste někdy o tom, kam se vytrácejí všechna ta „přátelství“? Proč zanikají? Jednoduchá odpověď by byla, že nic netrvá věčně. Přátelství na celý život neexistuje a jde jen o mýtus, který nám vštěpují tvůrci rozličných příběhů.

urpřímnost

Upřímnost aneb proč se přetvařujeme

Co je to upřímnost? Jaké parametry má přetvářka? Proč lžeme? Potřebujeme vůbec od někoho slyšet pravdu, která se skrývá za upřímnými slovy? Proč vlastně žijeme v ustavičných iluzích a co nás nutí je vytvářet? Dokážeme vůbec být upřímní a kolik psychického úsilí nás to může stát?

Takto bych mohl pokračovat opravdu dlouho. Nekonečné množství otázek o tom, proč nejsme upřímní nejen ke svému okolí. Ano, člověk mnohdy nemusí být fér sám k sobě. Možná to také znáte nebo si to jen neuvědomujete. Každý si něco nalhává – alespoň občas. Pojďme se nad tím trochu zamyslet.

Bloguji pod svým jménem

Už je tomu přes rok, co bloguji sám na sebe. Nejsem už žádný pan Neznámý, který se schovává za pseudonymem – chcete-li přezdívkou. Po čtyřech rocích na službě blogspot.cz jsem se rozhodl posunout dál. Dospět. Neskrývat se za nějaké své alter-ego.

Nový začátek

Jak začala má blogerská cesta a kam jsem došel

Každý někdy a někde musí začít. To se netýká pouze blogování, ale všeho, čemu se chce člověk věnovat – sport, herectví, zpěv, kreslení atd. U mě je jednou z těch dlouhodobějších aktivit psaní, které mě přivedlo k blogování. Proto tu právě jste a čtete tyto řádky. Toto je cesta, kterou jsem se vydal.

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén