Vánoc mají být svátky klidu a pohody. Měly bychom je trávit s těmi nejbližšími a prožívat extázi štěstí. Proč ale tohle období odrazuje spoustu lidí, a tudíž i mě? Důvodů je hned několik. Pohodlně se usaďte a pojďme se na to podívat s odstupem času, když už je tohle šílenství, dá se říct, za námi.
V prázdných zákoutích svého vědomí hledám záchranné místo plné nápadů. Mohu bloudit třeba do konce věků, protože ten okamžik, v němž ke mně nepromlouvají žádné ideje, může být sice krátká chvíle nebo i několik dlouhých hodin. Jak lze ale chápat čas? Proč některé okamžiky trvají věčnost, ačkoliv ručička otáčející se kolem své osy a měřící každou vteřinu, v ten moment postává na jednom místě? Zastavil se čas či mé srdce přestalo bít, ačkoliv slyším každý úder. Bije jako zvon. Krev mi tepe v uších.
Nejdůležitější aplikací, kterou denně využíváme, je internetový prohlížeč. Chodíme přes něj všude, hledáme v něm obsah a navštěvujeme naše oblíbená on-line místa. Tím však výčet jeho možností vůbec nekončí. Existují i další funkce, které nám tento software nabízí a mnoho lidí jich nevyužívá. Patříte mezi ně i vy?
Pokračování textu Internetový prohlížeč aneb co byste měli vědět
Následující odstavce jsou plné ironie, sarkasmu a sprostých slov. Autor neručí za duševní ani jinou tělesnou ujmu. Vše je jen hra se slovy. Čtení jen na vlastní nebezpečí, autor za nic neručí. Dále vhodné pro osoby starší 18 let.
Vysoká škola. Titul. Vysoká škola. Titul. Hm, budu mít titul, budu mít vysokoškolské vzdělání. No, a? Co z toho? Dnes má vejšku každej druhej a dneska už si titul můžeš koupit v sámošce před školou! Kam to tihle lidé dotáhli? Ty méně šikovní se uvrtali na své alma mater studiorum, kde hnijí až doposud. Čím víc humanitněji obor, tím větší pakárna. Nebo se mýlím? Není snad vysoká škola jedno velké utrpení – honitba za božskými ideály?
Jsem si jist, že právě nastal správný čas, abych se podělil o své řidičské zkušenosti. Ano, tenhle článek píšu dříve, než jsem jej měl v úmyslu sepsat, ale současné dění na internetu a v médiích mě přimělo, abych své myšlenky zformoval nyní.
Ať už jste zkušení, začínající nebo budoucí řidiči, myslím si, že každý v tomhle článku najde něco k zamyšlení. Toto jsou mé půlroční poznatky z řidičského života.
Dnešní generace mladých lidí si bez internetu a sociálních setít nedokáže představit svůj život. Kdo nemá na jedné z nich profil, jako by byl outsiderem. Žije na okraji společnosti a nikdo ho nechápe. Je méně než nic. Často se nejedná pouze o zarytého odpůrce nebo babičku s dědu z vesnice Horní a Dolní, kde internet je sprosté slovo, či jim ho tam ještě nezavedli. Bez internetu prostě nežijeme, bez něj život nemá smysl a svět by byl rázem nudnějším a prázdnějším místem.
Každý musí zanechat v internetovém světě svou digitální stopu. Někdo jako osoba, která sdílí svůj osobní život s blízkými přáteli nebo celým světem, a nemusí jít nutně o celebritu světových formátů. Dále tu máme různé podnikatele a společnosti, které prezentují své produkty, nabízejí nám své zboží či služby, a dokonce ho přes internet prodávají. Teoreticky můžeme sedět doma. Dnes už se dá i na internetu vydělávat… když víte jak.
Nejvíce času trávíme však na sociálních sítí. A těmi se chci v tomto tématu zajímat. Povím Vám na ně můj pohled. Jak je vidím, používám a co se mi na nich nelíbí.
Určitě to znáte. Ve svém blízkém okolí máte někoho, kdo zkrátka nečte. Mohou to být rodiče, sourozenci, jiní příbuzní či kamarádi. Ale proč nečtou, pokud nebudeme brát v potaz články nebo komunikaci na internetu? Mohou za to snad rodiče? Z určité části nejspíše ano. Ale ti moji přede mnou nikdy nečetli, avšak knížky jsme doma měli (Macha s Šebestovou nebo Pejska a kočičku).
Buďme upřímní. Ani ve škole nemají děti 100% naději ke čtení přilnout. Nějaké čtenářské deníky nemají význam, neboť obsahy děl se dají na internetu najít během chvíle. Jestliže vyučující neumí nadchnout, není dostatečně kreativní a vynalézavý, záleží na jednotlivci jako takovém. Ale jak někoho ke čtení dostat? Na to se chci zaměřit v následujících sedmi bodech.
Co neodmyslitelně patří k studiu na vysoké škole? Různé práce, nejčastěji seminární. Nevím proč, ale na střední jsem nedostal tolik referátů ani domácích úkolů, které jsem splnil za čtyři semestry svého studia. Tentokrát šlo o esej, jejíž téma bylo volitelné, což je na jednu stranu určitá výhoda.
Samozřejmě téma nebylo z mé hlavy, ale měli jsme na výběr, například: geonyma, toponyma, kosmonima, bionyma, antroponyma – kam mimochodem patří má volba – a jiné. Kdo dřív přišel, ten dřív bral. Ve třídě se spustil všeobecný chaos. Myslím si, že většina kolegů nemělo nejmenší představu o tom, jak esej pojmou, natož o čem by měla být – ale možná se mýlím.
