Už je tomu přes rok, co bloguji sám na sebe. Nejsem už žádný pan Neznámý, který se schovává za pseudonymem – chcete-li přezdívkou. Po čtyřech rocích na službě blogspot.cz jsem se rozhodl posunout dál. Dospět. Neskrývat se za nějaké své alter-ego.
Rubrika: Téma Strana 2 z 3
Každý někdy a někde musí začít. To se netýká pouze blogování, ale všeho, čemu se chce člověk věnovat – sport, herectví, zpěv, kreslení atd. U mě je jednou z těch dlouhodobějších aktivit psaní, které mě přivedlo k blogování. Proto tu právě jste a čtete tyto řádky. Toto je cesta, kterou jsem se vydal.
O tom, jak sociální sítě změnily naše životy, už jsem psal v předminulém článku. Tentokrát bych se chtěl zaměřit na trochu citlivější oblast: Soukromí na internetu. A proč je důležité se nad tímto tématem zamyslet, to pochopíte z následujících řádků.
Pokud jste se narodili na úplném konci dvacátého století jako já (nebo dříve), nejspíše vám také proběhla podobná myšlenka hlavou:Jak sociální sítě změnily naše životy? Pamatujete si vůbec tu éru, v níž tehdejší mobily byly pouze na volání a psaní SMS, a nebyla to zrovna levná záležitost? Mobilní internet byl teprve v plenkách, ne-li v úplných začátcích.
V minulém článku jsem se zaměřil na nejznámější sociální sítě, o kterých pravděpodobně slyšel každý. V druhé části bych se proto chtěl zaměřil na ty, které tolik nevyčnívají a určitě si zaslouží svou pozornost.
Pitomá bakalářka! Proč to vlastně musím psát? K čemu je dobrá? Proč ještě nemám tu teoretickou část z krku? Ještě si to užiju! Pche, není to zkrátka zbytečnost? Bude to vůbec někdo někdy číst? No, asi bych měl začít pěkně od začátku.
Poslední dobou jsem procházel nějakou pozkouškovou krizí. V hlavě spoustu nápadů na články, které bych mohl a měl napsat, ale v podstatě jsem neměl chuť nic zpracovávat. Nechtěl jsem tlačit na pilu, abych nenapsal něco zbytečného a bezúčelného.
Při brouzdání na facebookové skupině Copywriteři a jiní psavci jsem narazil na zajímavý koncept příspěvku, na který jsem nalezl na tomto blogu. Přečetl jsem si ho a řekl si, proč to taky nevyzkoušet a poodhalit vám něco ze zákulisí mé tvůrčí činnosti a prozradit pár detailů o sobě.
Další rok je úspěšně za námi. Jak jsem začal na svém předchozím blogu, tak i začátek roku klasicky započneme ohlédnout za rokem 2017. V těch 365 dnech se určitě najde něco, o co bych se s vámi rád podělit a co stojí za ohlédnutí. Ale také bych si tu chtěl stanovit nějaké cíle pro letošek.
Vánoc mají být svátky klidu a pohody. Měly bychom je trávit s těmi nejbližšími a prožívat extázi štěstí. Proč ale tohle období odrazuje spoustu lidí, a tudíž i mě? Důvodů je hned několik. Pohodlně se usaďte a pojďme se na ně, s odstupem času, podívat:
V prázdných zákoutích svého vědomí hledám záchranné místo plné nápadů. Mohu bloudit třeba do konce věků, protože ten okamžik, v němž ke mně nepromlouvají žádné ideje, může být sice krátká chvíle nebo i několik dlouhých hodin. Jak lze ale chápat čas? Proč některé okamžiky trvají věčnost, ačkoliv ručička otáčející se kolem své osy a měřící každou vteřinu, v ten moment postává na jednom místě? Zastavil se čas či mé srdce přestalo bít, ačkoliv slyším každý úder. Bije jako zvon. Krev mi tepe v uších.