Můj osobní blog nezeje prázdnotou. Pořád se na něm něco děje. Alespoň jeden článek každý měsíc, pokud budu přehánět. Blogování je činnost, která má bloggera bavit. Nesmí být vynucená, jinak ztrácí kouzlo. Pojďte si přečíst moje blogovací návyky, bez nichž si své články nedokážu představit.
Kniha Jak na sítě: ovládněte 4 principy úspěchu na sociálních vás na první pohled možná nezaujme. Je to typicky minimalistická kniha se žlutým pozadím a textem. Pokud se ale přiblížíte blíže, zjistíte ještě něco dalšího. Na obálce vystupují průsvitné symboly, které jsou součástí sociálních sítí. Najdete tak srdíčko, palec nahoru, hashtag a pár dalších. Jen pozor, kniha je magnet na škrábance
Pokud mě čtete nějaký ten pátek, tak určitě víte, že plánovaní úkolů je moje oblíbená činnost. Vyzkoušel jsem To-Do aplikace, které jsou šité na míru různým operačním systémům: Android, Windows a Apple. V případě, že s touhle činností chcete také začít bez vstupní investice, pak níže zmíněné aplikace nic nestojí a nemají formu předplatného.
Pojďme tedy na to. Třeba najdete tu pravou.
Úkoly od Google aneb To-Do aplikace pro Andorid
Aplikace, která má na Google Play děsivě dlouhý název: Úkoly Google: Každý úkol nebo cíl. Zvládněte vše, je primárně dělaná pro uživatele Androidu a G Suits. Najdete jí integrovanou v dalších službách Google jako je Gmail nebo Kalendář.
Samotná aplikace nabízí jednoduchý a minimalistický vzhled. Své úkoly můžete plánovat do kategorií a k nim vytvářet podúkoly. Jednoduše si nastavíte požadovaný termín splnění, připomenutí anebo opakování úkolu. V případě, že jste milovníci kalendáře Google, tak vše budete mít k dispozici i v něm.
To-Do v podání Microsoftu
Ani Microsoft nezůstává pozadu. Do svého Windows Store přináší: Microsoft To-Do: List, Task & Reminder. V podstatě se jedná o předělaný Wunderlist. Aplikace má svěží a minimalistický vzhled, ačkoliv jako jediná nabízí jakousi osobní personalizaci prostředí, a to za pomoci barev a ikonek.
Nabízí totožné funkce jako úkolníček od Google (až na ten kalendář). Navíc přidává sdílení úkolů s ostatními uživateli. K tom má čtyři předdefinované kategorie: Můj den, Důležité úkoly, Plánované úkoly a Úkoly.
Tuhle aplikaci naleznete ve všech platformách, ale pokud hodně času trávíte ve světě Windows a Microsoft Office, je pro vás jako dělaná. Dokonce je propojená s Outlookem.
Připomínky od Applu
S příchodem nových operačních systémů Připomínky od Applu dohnaly výše zmíněné konkurenční aplikace. Nyní už nejsou čistě o základní správě úkolů, ale plně propracovaný nástroj pro správu úkolů.
Ve své podstatě nabízejí vše, co je typické pro výše zmíněné To-Do aplikace. Jsou však čistě dělané pro uživatele Applu, pro které mohou být skvělým nástrojem. Škoda jen, že po vzoru Google nejsou integrované v kalendáři.
Tak co, vyzkoušíte nějakou z výše zmíněných To-Do aplikací nebo už nějakou používáte?
CO ČÍST DÁL NA BLOGU?
Už je to více jak dva roky, co si píšu na vlastním písečku. Blogování pro mě je spíš zábava, ale občas si říkám, proč se snažím v téhle činnosti pokračovat? Tam venku jsou mnohem více zapálení jedinci, ale jejich texty mě většinou neberou. Mdlé články, které mi toho moc nedají, natož se nad nimi zamyslet. Pojďme si říct, zdali má blogování smysl a co jsem v něm našel, či nenašel
Má blogování smysl pro začínající autory
Už ve starších článcích jsem zmiňoval, že k blogování mě přivedlo psaní – mé spisovatelské ego. Touha vydat vlastní knížku, ke které nejsem o nic blíže než tehdy, když jsem se vším začínal. Naopak mi svět rádoby online žurnalistiky otevřel nová dvířka. Musím však přiznat jednu věc. Můj psaný projev se výrazně zlepšil. Což je to, oč usiluji a o co by měl usilovat každý, kdo se chce živit psaným jazykem.
Během mých blogerských let jsem ale zjistil, že psaním se dá živit. Dokonce i tím psaním deníčku, pokud je člověk dostatečně vynalézavý a fokusovaný na určitou oblast. Popravdě, v tomhle moc dobrý nejsem a rád píšu podle toho, jak se cítím. Jsem trochu náladový člověk. Co bylo před měsícem, nemusí tomu být teď.
Blog jako reference
Blogování nemusí být jen bezúčelná volnočasová aktivita. Pokud zrovna váš blog nechcete monetizovat, sbírat e-maily, psát rádoby elektronické knihy o ničem a zasílat spamy skrze e-mail (newslettery tak beru), pak blog může být reference. Vlastně i ta monetizace může být dovednost, která se hodí v oblasti online marketingu.
Osobně jsem již některé své články použil k tomu, abych se dostal k nějaké zajímavé činnosti a vydělal si sem tam ten peníz. A snad mi to bude vydělávat i nadále, protože s tím nehodlám skončit. V tomhle případě má blogování smysl, protože ukážete, že psaní se věnujete a leccos dokážete (možná ta různorodost z mé strany).
Na blogu tak můžete předvést spisovatelský um (perfektní gramatiku a stylistiku), a třeba další aspekty, které se s tím pojí. Dnes se bere zřetel na optimalizaci pro vyhledávač nebo lahodně vypadající fotky. Není to nic, co by v dnešní době copywriter neměl umět.
Místo, kde můžete testovat
Online prostor může být zajímavým místem k různým aktivitám. Pokud se chcete věnovat online marketingu, blog je skvělé místo. Zde si v případě online marketingu můžete vyzkoušet různé nástroje: klíčová slova, měření návštěvnosti, reklamu a další výdobytky dnešní online doby.
Na mém blogu se věnuji prvním dvěma zmíněným. A celkem mě baví optimalizovat článek pro vyhledávače. Je to někdy sranda, ale profík zatím nejsem.
Má blogování smysl a co mi dalo?
Blog mi dal celkem dost, což bych shrnul v budoucím článku. Čím jsem si však docela jistý, tak je nová dávka sebevědomí a že opravdu dokážu něco smysluplného napsat. Čtivě, poutavě a s nějakou myšlenkou, kterou dokážu rozvíjet. Díky němu jsem potkal spoustu zajímavých lidí a napsal o tématech, o nichž bych ani v životě nepřemýšlel, že budu psát.
CO ČÍST DÁL NA BLOGU
Jak začala má blogerská cesta a kam jsem došel
Bloguji pod svým jménem
Mobil, telefon, smartphone, říkejte si tomu, jak chcete, ale většina z nás ho drží v ruce poměrně často. Někdo vás může nařknout z toho, že jste závislý a měli byste se od něj oprostit, Ano, je to zařízení, přes které komunikujeme se světem, ale to nejdůležitější se přeci děje v našem okolí. Pojďme se podívat, jak strávit méně času u obrazovky mobilu.
1.) Zjistěte, kolik trávíte času u obrazovky mobilu
Než začnete cokoliv plánovat, měli byste vědět, kolik přibližně času na svém zařízení strávíte. V iOS je to jednoduché. Všechny potřebné informace naleznete v Nastavení ⇢ Čas u obrazovky, kde je kompletní časový souhrn po seznam aplikací, na kterých se zdržujete, až přijatých notifikacích, odemčeného telefonu či dalších informacích.
Předpokládám, že nejnovější verze Androidu podobnou funkci bude mít taktéž, ale vyhledal jsem pro vás článek, který vám se vším pomůže, a to na stránkách Svět Androida. Když už víme, kolik času trávíme na mobilu, můžeme plánovat.
2.) Méně času u obrazovky mobilu s režimem nerušit
Největší problém, který nás určitě tíží, jsou notifikace. Ty nás většinou dokáži odehnat od činnosti, kterou vykonáváme, a tudíž začneme prokrastinovat. V takovém případě doporučuji použít režim nerušit, ten nejenže zamezí smarphonu přijímat oznámení, ale také se vám nikdo nedovolá (v případě výjimky a určitých pravidel).
Rozhodně se hodí do práce, na učení, popřípadě mít jej zapnutý večer, kdy se chystáte spát. Já mám takto. nastaveno, že mi od 23 do 7 hodin iPhone nic neoznámí, a proto mě nikdo v noci nezastihne a musí si počkat.
3.) Stanovte si časové omezení pro aplikaci
Vytyčování cílů je důležité, protože bez nich nikam nedojdeme. Když už máme celkový přehled o tom, kde trávíme nejvíce času, potom už stačí pouze stanovit si pomyslné mantinely. To uděláte tak, že si nastavíte časový limit na den.
Hlavním cílem určitě budou sociální sítě, takže Messenger, Instagram a v mém případě třeba WhatsApp. Na iOS je nastavení času celkem jednoduché. Skrze Nastavení ⇢ Čas u obrazovky ⇢ Limit pro aplikace ⇢ Přidat omezení a vybrat si aplikaci.
Plánujte časové omezení pod hodinu. Určitě se nezaměřujte na aplikace, které používáte k práci. Pak už je jen na vás, zdali limity budete striktně dodržovat nebo nikoliv.
4.) Méně času u obrazovky mobilu se ztlumenými notifikacemi
Posledním radou, kterou vám udělím je vypnout notifikace u jednotlivých aplikací, které na sebe rády upozorňují. Takový Pinterest každý den připomíná zajímavé piny, a tudíž notifikace pro něj mám vypnuté. Naopak notifikace z Facebooku mám ztlumené a ukáží se mi v okamžik, v němž po mobilu opravdu sáhnu a odemknu ho.
Tím výčet mých tipů končí. Jak bojujete vy s oznámeními na vašem zařízení? Stává se vám, že díky nim po svém smartphonu saháte častěji a používáte nějaký z výše zmíněných typů? Určitě se těším na vaše komentáře.
CO ČÍST DÁL NA BLOGU?
Myšlenkové mapy a proč je využívám
Aplikace bez kterých to nedám
Po téměř roce čekání tu na nás vytahuje drápky Stranger Things 3. řada. Na obsazení se nic nemění a jede se dál. Jen nám ti mladí hrdinové pomalu rostou před očima a stávají se z nich puberťáci. No, i to svým způsobem patří do jednoho soudku, který tvoří rozličný obsah.
Čím kniha A oceán byl naší oblohou od Patricka Nesse zaujme? No přeci přebalem, který je opravdu povedený. Velryba a loď, namalované štětcem, jež jsou z bližšího pohledu znát a přes ně tekoucí krev, značící to, o čem příběh bude vyprávět. Pod tím úžasným skvostem se skrývá ještě dech beroucí vazba. Ta je stejně rudá a zdobí jí bílé kopí.
Po událostech v Avengers Endgame je Spider-man: Daleko od domova dalším Marvelovským filmem. Pavoučí muž (přesněji ještě kluk) se vydává na školní výlet do Evropy, kde na něj čeká mnohem drsnější dobrodružství než se zatím ve své solovce dočkal. Navíc zamíří i do našich končin.
Cesta do Evropy aneb získej srdce ženy
Jednou z osudových partnerek Petera Parkera je určitě MJ, s níž se hlavní hrdina chce sblížit. Rozhodne se jí své city odhalit na společném výletě, kam jak se brzy ukáže, Petera dožene jeho superhrdinské povinnosti. Z ničeho nic se totiž objevuje tajemný Mysterio a Elementálové, kteří chtějí ovládnout svět.
Spider-mana také dohání neodbytný Nick Fury, odkaz mrtvého Tonyho Starka a spousta nepříjemných událostí. Je zavlečen do situacích, kterých se nechce zúčastnit. Do toho ještě řeší svou utajenou identitu a jak neohrozit své spolužáky na téhle nebezpečné cestě po Evropě.
V Spider-man: Daleko od domova se dočkáme Benátek, Prahy, Berlína a v poslední řadě třeba Londýna.
Spider-man daleko od domova a jeho příběh
Nejedná se o bůhví jak promyšlený příběh, ale to prostě fanoušek komiksových hrdinů určitě nehledá. Dočkáme se tu spousty akce a humoru. Vše je svým způsobem přímočaré, a pokud se v Marvel universu alespoň trochu orientujete, tak vás jisté zvraty rozhodně nepřekvapí.
Nejlepšími postavami pak jsou určitě MJ s jejím těžkým sarkasmem. Na druhé straně už je jen Happy a teta May, mezi kterými to jaksi jiskří celou dobu.
Příběh je plný humoru a trapných situací. Akcí a vizuálními efekty se určitě nešetří. Závěr filmu se může zdát trochu předvídatelný, ale v potitulkové scéně zjistíte, že další díl prostě budete chtít vidět. Tahle informace změnila celé vnímání Spider-mana a jeho okolím. Jak to vlastně s Peterem bude dál? No, budeme si muset počkat…
Vyplatí se jít na nového Spidyho?
Ano, ano a ještě jednou ano. Pavoučí muž prostě zabodoval a posunul se sám. Pro fanouška Marvelu povinnost. Určitě se nebudete nudit a rozhodně se zasmějete. Opravdu nečekejte žádnou love story nebo dospělý příběh plný dramatických zvratů.
Zdoj: Marvel Studios
CO ČÍST DÁL NA BLOGU?
Captain Marvel – vyplatí se jít do kina
Avengers: Infinity War
Myšlenkové mapy jsem objevil ve svých začátcích na vysoké škole.Ten příběh je krátký, ale šlo o lásku na první pohled. Byť jsem o nich nic nevěděl, dokázal jsem se s nimi sžít během chvíle. Nepotřeboval jsem žádný návod. Tohle mapování myšlenek je pro mě něco tak intuitivního, že nepotřebuje být vyčítáno z příručky.
Myšlenkové mapy jako pomocník v učení
Mým hlavním důvodem bylo a je, že mi slouží k tomu, abych se učil. Ano, může projíždět sáhodlouhé stránky ve Wordu (popřípadě tištěné) nebo PowerPointovou prezentaci. Něco mi na tom ale neustále vadilo a vadí. Nepřehlednost. Neustálé vracení se na předchozí stránky/snímky.
S myšlenkovou mapou tvořím cestu. Vezmu si téma a od něj pokračuji a větvím informace. Všechno na sebe navazuje a dává logický smysl. Pracuji s důležitým obsahem a omáčku vypouštím, prostě pracuji s „klíčovými slovy“ a vše ostatní už prostě tahám z hlavy. Trénuji tak svou paměť a jakousi formu vizualizace.
Skvělé je, že ušetříte místo i čas. Pokud rádi věci tisknete, tak i papír a šetříte lesy.
Sebejistější mluvený projev s myšlenkovými mapami
Přiznám se, jsem dyslektik, ale neberu to jako výmluvu. Čtení na hlas je pro mě stresující záležitost. Nesnáším jí a na vysoké to bylo docela ponižující, když jsem cokoliv musel číst (neznámý text). Snažil jsem se proto všechno znát z paměti.
Cestou alespoň k trošku slušnému mluvenému projevu byly myšlenkové mapy (víc už mi to kazila jen nervozita). Nemusel jsem nic číst, spoléhal jsem na svou znalost tématu (spíš to, co jsem si nastudoval) a vesele jsem mluvil. Tuhle dovednost jsem však využil v poslední fázi mého nedokončeného studia a asi už jí těžko využiji.
V tomto případě získáte jistotu a přehled o tom, kde jste, co jste řekli, co musíte říct a k čemu co patří.
Myšlenkové plánování
Mohl bych vás odkázat na To-Do aplikace (o těch budu mluvit v budoucím článku), ale myšlenkové mapy lze pro plánování využít také. Rozhodně to není o nějakém stanovování si cílí, úkolů a dílčích úkolů. Jde o takové plánování, které potřebujete mít promyšlené do detailů.
Spíš jde o organizaci nějaké události, projektu nebo dokonce podnikání. Osobně jsem mapy využil pro přípravu bakalářské práce či kostru příběhu mé budoucí knížky (třeba jednou vyjde). Brainstormin nikdy neuškodí a dle něho si potom můžete stanovovat cíle v To-Do.
Osobně jsem měl i nějaký koncept blogu v myšlenkové mapě.
Myšlenkové mapy závěrem
Myšlenkové mapy rozhodně nejsou dogmatem. Nemusíte je využívat, pokud máte jinou metodu a ta vám vyhovuje. Pokud stále tápete, určitě je neváhejte využít.
Co vy a myšlenkové mapy? Říká vám to něco a chtěli byste nějaký článek, který se specificky zaměřuje na to, jak je tvořit?
KAM DÁL NA BLOGU?
To-Do aplikace a proč jí použivat
Aplikace bez kterých to nedám
Každý má nějakého koníčka. Někdo i vícero. V poslední době se věnuji focení. Ano, můžete si říct, že dneska je lehké udělat fotku, která vypadá dobře. Máme přece smartphony s nadupanými čočkami, které zachytí všechno a stačí jen kliknout na jeden imaginární čudlík. Pravdu ale máte jen částečně. Také jsem s ním začínal.
Focení iPhonem
Můj fotografický potencionál jsem objevil až s iPhonem 7 Plus. Tehdy to bylo dělo se skvělým foťákem. Myslím si, že i k dnešní době je, protože se v tomhle směru u iPhonů či top Samsungů nic nezměnilo. Revoluce nejspíš přijde, ale zatím těch udávaných 12 MPx stačilo a stačí (třeba na InstaStories).
No, jelikož ten stroj stál děsný peníze (vůbec jich nelituji), tak jsem došel k závěru, že ten foťák prostě budu využívat. (můj předchozí phone byl spíš taková MP4). Navíc to byl tehdy oficiálně první smartphone s duálním foťákem a portrétním režimem. Prostě bum. Ale komu mám dělat portrétní fotky, když se lidem zpravidla vyhýbám? Takže jsem to zkoušel, zkoušel a nějak to dopadlo.
Postupem času jsem objevil aplikaci Halide, která mi dala širší možnost pracovat s hloubkou ostrosti. Začal jsem fotit detaily, tedy převážně kytky a ovoce, které máme na zahradě. Poté i knížky a přírodu kolem. Lidi jsem z toho prostě vynechal, i když bych je taky zvládl (troufám si říct). A tak to všechno začalo.
Nový level – bezzrcadlovka
V tomto roce jsem se odhodlal, nebo spíš jsem byl donucen, abych začal fotit bezzrcadlovkou, kterou jsem posléze dostal. V setu jeden objektiv a já s sebou začal tahat další přístroj (jako bych už jich teď neměl dost). Po práci jsem vyrazil do přírody a fotil, fotil a fotil. No, rozdíl už byl na fotografií celkem znatelný. Jen se naučit clonu, čas a sem tam využít zvýšené ISO.
A tak se stalo, že jsem si pořídil nový objektiv. Spíš jsem byl donucený si pořídit nový objektiv (byl za hezký peníze), protože bych s tím setovým dokázal fotit dál. Nehodlám se focením živit, kdo by mi za to taky platil, že? Nakonec jsem zjistil, proč je dobré investovat do nového objektivu. Každý objektiv má svou přednost, ten nový převážně makro a krajiny.
Momentálně přemýšlím o dalším objektivu. Sakra, já tomu kouzlu podlehl. Chci zoomovací objektiv, abych mohl zachytit zvířata, která by jinak přede mnou utekla. Potřebuji vyfotit to, kam se kvůli jakési nedostupnosti nedostanu a mít to hezky zblízka a ne jako černou šmouhu na fotce. Až se tak stane, určitě se pochlubím na Instagramu.
Co vy a focení? Jaké zařízení upřednostňujete a proč vás focení (ne)baví? Doufám, že se vám fotky líbí.